Kurátorská debata: Může divadlo myslet?
Jean-Paul Sartre prostřednictvím svých dramatických textů prezentoval ideu existencialismu, G. F. Hegel na dramatu demonstroval politickou a filozofickou dialektiku. Od 90. let se však na evropských jevištích objevuje představa, že divadlo nemusí myšlení pouze zobrazovat, ale že samo může být specifickým způsobem myšlení.
Jde o myšlení odlišné od diskurzivního myšlení teorie - tělesné, temporální a událostní myšlení. Jaké jsou hlavní nástroje tohoto typu myšlení? Jak je možné takové myšlení rozvíjet? A co od něj můžeme očekávat? To se pokusíme zjistit v debatě s polským režisérem Wojtkem Ziemilskim a pohybovou umělkyní a kurátorkou Evou Priečkovou. Debatu moderuje Adam Dragun.
Angličtina
90 minut
Adam Dragun
režisér, autor a performer, ale také frontman skupiny Berlin Manson. Je autorem, režisérem i performerem v multižánrových projektech. Studoval na Univerzitě Karlově a na Akademii Sztuk Teatralnych v Krakově, dokončuje studium na DAMU (Alternativní a loutkové divadlo).
K jeho režijním počinům patří inscenace Naposled, kdy byli moji rodiče v Komuně Varšava (Komuna Warszawa, 2022), Prcat (P*AKT, 2024) nebo Repríza – součást triptychu Slováci ožijú. Hymna pre 21. storočie (Uhol_92, 2024). Koncem roku 2025 měla premiéru jeho autorská performance ALEX (ARCHA+/ Batyskaf, 2025), jež balancuje mezi osobní zpovědí, fikcí a dokumentem. Podílel se také na dramatizaci Frankenstein režisérky Petry Tejnorové v Národním divadle (2025). Společně s Olgou Ciężkowskou jsou uměleckými kurátory projektu i festivalu Based on a True Story.
Wojtek Ziemilski
divadelní režisér a vizuální umělec, jehož tvorba byla uvedena ve více než 20 zemích. Za svou práci získal významná mezinárodní ocenění, mimo jiné hlavní cenu Zürcher Theater Spektakel a hlavní cenu festivalu Fast Forward v Drážďanech.
Ve své tvorbě rozvíjí možnosti dokumentárního divadla a zkoumá vztah diváka k inscenaci a možnosti jeho aktivního jednání. Propojuje devising, kompozici v reálném čase, vizuální umění a různá média a vytváří světy, které spojují estetický zážitek s intelektuálním zkoumáním.
Vyučuje současné přístupy, například techniky devisingu, propojení současného tance a divadla a využití médií v performanci. Je spolugarantem postgraduálního programu Performing Arts na SWPS University ve Varšavě a působí jako pedagog na Národní akademii dramatického umění ve Varšavě a na Varšavské univerzitě. Přednášky a workshopy vedl po celém světě, například na pražské DAMU, na UNIRIO v Rio de Janeiru nebo na Národní divadelní škole v Krakově. Doktorát získal na Royal Central School of Speech and Drama University of London.
Eva Priečková
taneční umělkyně, badatelka a kurátorka působící především kolem rezidenčního centra Telocvičňa v Bratislavě. Jako Eva Priečková/False Move pořádá vzdělávací program SOFT CORE, který propojuje vtělenou pohybovou zkušenost s kritickým myšlením o těle a vztazích.
Zajímá ji tanec v co nejrozmanitějších skupinách, ekosomatika a více než lidské zdroje, rituály smutku a oslav. Je spolukurátorkou mezinárodního sympozia Kontaminácie. Ve své práci zkoumá potenciál tanečního vzdělávání směrem k sociální spravedlnosti, mezilidské odpovědnosti a emancipaci od nevědomého opakování normativního chování.
Tanec je pro ni aktem nemožnosti zkrotit těla a mysli, zvídavého vnímání světa kolem nás, imaginace, úžasu či citlivého naslouchání a všeho, co nelze vyjádřit slovy. V roce 2026 ukončila doktorské studium na JAMU v Brně. Miluje spolupráci, a proto již několik let spolupracuje s Yuri Korec and Co., Zuzanou Žabkovou, Katarínou Poliačikovou, Sonjou Pregrad a mnoha dalšími inspirativními umělci a umělkyněmi.
Velký sál
